Výprava na Tetřevku (13.3. - 15.3.)

aneb „Chlapi sobě!!!“

Věřte tomu nebo ne, ale byl březen a my jsme stále ještě nebyli na nějaké výpravě bez našich ženských skautských protějšků. Ne, že by jsme je neměli rádi, ale jejich tělesná schránka zkrátka nemůže provozovat tolik oblíbené a dokonalé chlapské zábavy, jako např. Válení se na hromadě ve sněhu. A tak zpráva, že se na výpravu chystá pouze mužská část střediska, byla brána velmi pozitivně.

Pátek

Vše začalo v pátek 13. března., kdy jsme se vlakem rozjeli do pusté divočiny našich krásných hor. Vystupovali jsme v zastávce Desná – dál už jen po svých. Cesta rozhodně nebyla pro slečinky, ačkoliv začínala po asfaltce, brzy se přehoupla do zasněžené cesty a světe div se, čím jsme byli výš, tím toho sněhu bylo víc! Museli jsme dokázat, že jsme toho hodni a s vytrvalostí a houževnatostí sobě vlastní jsme se drali kupředu, výš jen výš. Během pochodu se úplně setmělo a tak zlý jazykové tvrdily, že jsme již odbočku k chatě minuli. Poslední úsek byl vskutku zadrsňovavací, zhruba každý třetí krok se první člověk propadl tak po koleno a za ním i všichni ostatní, kteří šli v jeho stopách, mně se navíc svlíkl jeden návlekl a již jsem ho nebyl schopen nandat, takže po deseti krocích jsem měl mokro, jako bych ho nikdy neměl… Nakonec však s vynaložením všeho usílí, kterého je člověk schopen při zachování dobré nálady, jsme se dostali na chatu a stálo to zato. Jedna kuchyň, dva pokoje na spaní a záchod – co víc člověk potřebuje ke štěstí. Po příchodu jsme ihned zatopili v kuchyni, nevšimle jsme si však, že druhá kachlíková kamna mají stejný komín a na zmíněném komíně je sněhová čapka nezanedbatelné velikosti. Po objevu, že všechen kouř se tedy valí druhými kamny opět dovnitř se ihned rozhostila panika a pak se rozhodlo zatopit i v druhých kamnech, bohužel v tu dobu již v místnosti byl takový kouř, že jsme se museli střídat, jako kdyby tam byl jaderný odpad. Společnými silami a hlavně s pomocí PePy ;-) jsme nakonec zatopili a tak se vše chýlilo k hezkému večeru, kteří ještě doplnili Kasař s Kuldou, kteří přijeli na lyžích později.

Sobota

Ráno se dle očekávání rozhostila zima a to byl hlavní důvod, proč opustit naše noční ležení. Po snídani jsme vyrazili na Protrženku, která sice nebyla daleko, o to však tato výprava byla plná zážitků. Když jsme dorazili na onu osudnou přehradu, nejdřív jsme zkoušeli trefit sněhovou koulí protější věž, což mi moc nešlo a pak se to zvrhlo, jako vždycky, ve sněhovou řežbu, kdy jsme se neustále shazovali ze stráně a vůbec se všelijak plnili sněhem. Pak jsme ještě postavili ukázkového sněhuláka na odiv všem lyžařům (Kasařův plán, že by jsme postavili ještě jednoho přímo do stopy, se nakonec neuchytil, spíš z únavy, než ze soucitu k lyžujícím tvorům). Další z radovánek bylo skákání z cesty do prohlubně (myslím že od nějaké šahchty) plné sněhu, výška byla asi 2 metry, navíc by se však měl připočíst ještě metr, který jsme se propadli do sněhu. No, co bych vám povídal, byla to bžunda, teprve pak, když se někdo „zasekl“ a ze závějí se zkrátka nemohl dostat a nohu sice po čase vytáhl, ale již bez boty. Při návratu snad stojí za zmínku pouze opětovné kravení Kasaře, který se s nevinným heslem „Tatra se šipkou“ rozběhl a všechny vepředu začal házet do závěje. Oběti, bez možnosti útěku pouze čekali, až na ně dojde řada a někteří se i snažili bránit, to náš milý Kása opakoval několikrát LOL. Pak nastal čas oběda a, teď se držte, čas hot dogů. Zkrátka jsme uvařili párky, rozkrojili rohlík a prdli na to hořčici (někteří pohani, prznitelé a vůbec renegáti si na to dali kečup), skvělý nápad našich členů a prává tvář našeho oddílu, v naprostě pustině bez živého tvora si dáváme jeden z největších výdobytků moderního světa. Po obědě se pár smělých členů dalo do stavby mohutného tunelu, zatímco ostatní jim dělali support zevnitř (spíš si váleli šunky a občas přiložili), můžete jen hádat, kam jsem patřil já LOL. Nakonec se však všichni šli podílet na tomto skvělém projektu, který měl podle střízlivých odhadů deset metrů, všichni však víme, že měl určitě víc ;-). Po dokončení byli všichni schopni si ho několikrát prolézt a pak jsme se museli jít zase ohřát. K večeru nás hodně lidí opustilo – Kasař, Kulda a Jenda. K večeři byly topinky, za chvíli se kuchyň nasákla oním topinkovým zápachem a manufaktura jela, jak jen byla schopna. Po pozření několika těch opečených chlebů na každého padl útlum a maximální činnost, kterou jsme byli schopni provádět, byla bitka o dvě postele v kychyni, která vpodstatě kontinuálně probíhala od příchodu do chaty. K pozdnímu večeru přišel Stopař, kterého nikdo z nás neviděl opravdu notnou dobu.

Neděle

Ráno se opět mrška zima vedrala do našich kutlochů (popravdě se do pokoje vedral hlavně Sapik a začal budit…) a začalo se uklízení, balení a vůbec ty činnosti spíše k pláči než k radosti. Pak jsme se ještě bavili stavěním domečků z karet, případně jejich umyslným shazováním, v důsledku toho mlácením těch, kteří naše stavby bourali, či ještě rádobydobrými karetními kouzly ala Sindibád, snad nemusím dlouho vysvětlovat:). Zapsali jsme do kroniky, z lenosti a nedostatku nápadů tam však po nás zůstal pouze rým „Bylo to tu príma, jenom velká zíma!“ a pár lidí se ještě projevilo umělecky (já nakreslil pomocí tří čar panáčka po krk ve sněhu). Poslední činnost, kterou jsme museli udělat, bylo odhrabání sněhu od okenic, aby se vůbec dali zavřít, pak nastala stará a osvědčená hra – předávání tašky s odpadkama a vydali jsme se na cestu zpět.

Tak to byla první chlapská výprava tenhle rok a rozhodně stála za to, jídlo bylo dobrý, sranda byla pořád, tak to má zkrátka vypadat. Budeme na tenhle víkend vzpomínat dlouho, minimálně než pojedeme na nějakou podobnou výpravu, ať to je co nejdřív!

PS: Menší a hlavně gramatické chyby klidně opravte hned, pokud něco chcete doplnit, či poopravit něco většího, pište mě nebo spíš na forko…anebo víte co? napište si to sem sami, zvládl jsem to i já:)

zmršil a ještě to dal do kroniky Kamza 17/03/2009 19:41