Válka o Cintru 25. - 28.9 2009

Jak už možná hádáte z nadpisu, tak skutečně se 2. Oddíl Irbis z Jablonce nad Nisou vydal do války a to ne jen tak ledajaké, nýbrž do „dřevárenské“ války o skvělé město Cintru na námět knižní předlohy od A. Sapkowského. Zkráceně jde o boj ve fantasy světe mezi císařstvím – Nilfgaard a třemi královstvími – Temerií, Keadwenem a Redanií o vznešené město Cintru. Zlý jazykové tvrdí, že království reprezentuje dobro a císařství zlo, vše je však relativní, přečtětě si předlohu ;-). Jisté však je, že my jsem jeli za Nilfgaard. Nutno také dodat, že jsme neprolévali svou i cizí krev u tohoto města porvé, protože nás oddíl se zúčatnil této akce již 4krát a naši zkušení borci – Kulda, Sindibád, Brouk, Myšák, Zajíc a Kamza (to jsem já LOL) vedli do boje válkou ještě nezocelené muže a to Bimba, Martina, Rudu, Fida a Péťu.

Pátek

Bitva se konala blízko Pardubic (Slatiňany) a tak jsme museli vyrážet brzo a dokonce se i trochu fláknout ze školy (no prostě hrůza 8-O). Již ve vlaku jsme potkali další účastníky, jelikož to však byli bídni temerijský psi a né správní Nilfgaarďané jako my, tak navazování kontaktů bylo složité. Celá jízda byla poznamenaná velkou únavou po týdnu a tak se nic moc nedělo. Za zmínku snad stojí pouze anabáze s mým pozdním obědem. Když jsem vybalil mojí bagetu s láskou namazanou od maminky, tak známá socka Kuba o kus žadonila a já jsem jen s odevzdaným pohledem k němu natáhl ruku. Pár vteřin jsem ji pustil z očí a když jsem ruku stahoval zpátky byla poloviční a nakousnutá ne z jedné, nýbrž z obou stran! Děkuji přátelé! V Pardubicích jsme nabrali Sapika a jeli dál. To už rojení účastníků bylo opravdu nepřehlédnutelné. Po výstupu z vlaku jsme museli ujít hrubým odhadem 7 kilometrů (někdo na začátku hlásil 4, to však lhal), to nebylo lehké především pro naše borce v kroužkovkách a brnění, vše se však podařilo, dorazili jsme, postavili stany a zalehli v očekávání velkých zážitků.

Sobota

V sobotu ráno se nám moc stávat nechtělo, byla klendra. Všichni však horlivě popohánělí Sapika při dělání čaje. Nakonec jsme vylezli a postupem času se dostavilo docela zklamání. Ikdyž bitva byla čtyřdenní (pondělí svátek), tak se o moc víc nebojovalo, protože v sobotu se začlo bojovat okolo čtvrté a celkem to trvalo jen hodinu a půl. To byla asi největší nedotaženost z hlediska organizátorů. Nevybití účastíci se celé dopoledne rubali již v tábořišti zakopávali o kolíky a padali na stany, zčásti se nudili, případně zapíjeli žal v krčmě. Během toho měli orgové schůzky s různými CPčky, ikdyž všechny minulé ročníky se v sobotu už rubalo a bez problémů, navíc se dle mého názoru větší připravenost prakticky vůbec neprojevila. Až v pozdním odpoledni si jednotlivé armády vzali své vojáky na výcvik a začlo se něco dít. Císařští (ti lepší LOL) se konečně dozvěděli o svém císaři a o celkovém vedení. Naštěstí nám již nevelel všemi nenáviděný Flame (ten chlap měl víc nepřátel ve své vlastní armádě než v cizí) a jeho kumpáni, ale do našeho čela se postavilo pár lidí z jednotky „Pařez“, což byla lehce elitní jednotka (měli stejnokroje), která se Cintry účastnila také víckrát. Většinou dostávali nějaké speciální úkoly a měli takový zajímavý způsob boje, nenáviděli běžné řadovky a preferovali různé rychlejší způsoby boje v menších skupinkách, obíhání a tak. I náš Císař byl z této skvadry a tak se ukázalo, že celá naše armáda se pokusí přiblížit právě tomuto způsobu boje. Byli jsme rozdělení do úderných skupin po 20 lidech a pojmenovaní podle knižní předlohy (WOW!), naše výprava činila základ 3. Dearlanské divize a náš velitel byl Kulda (borec!). Dokonce jsme měli i elitní jednotku složenou pouze z nelidí – Vrihedd, to pro mě jako čtenáře a fanouška Sapkowského bylo naprosto skvělé, protože jsme se opět přiblížily knižní předloze a jednotky se během celé války skutečně udrželi a plnili svou funkci, člověk se cítil jako v opravdové armádě. Nastínili jsme si základy několika taktik, chránění a zabíjení kouzelníků a také jsme se rozhodli co si naše jednotka namaluje na ksicht. Mě osobně výcvik bavil, jelikož jsem takový fanda do všemožných válečných strategií, ale hůř to snášeli naše plechovky, kteří se na sluníčku v poli pod svými plechy a železnými kroužky vařili jak vepřové ve vlastní štávě:). Dokonce jsme se naučili i vlastní chorál, který měl nepřátelům nahánět hrůzu. Mě přišel fajn a rád jsem ho zpíval, jak to bylo s tou hrůzou to bohužel nemůžu shodnotit. Po tom všem jsme se celí dychtiví vydali do boje!

Pozn: Popisování války a jejich různých bitev může někomu přijít zdlouhavé a normálního čtenáře to samozřejmě nemusí bavit. Proto tyto bitevní odstavce klidně přeskočte.

Pozn. 2: Jsem pouze člověk (opravdu LOL) a tak si samozřejmě nepamatuji všechny bitvy a některé si dokonce nedokážu správně zařadit….Proto popíšu to, co si pamatuju a vy mě doplňte či opravte, je to jednoduché!

Boj v sobotu

Konečně nastalo to, proč jsme sem přijeli – rubačka :!:. První úkol bylo zmapování herní plochy. Operovali jsme po skupinách, naše Dearlanská šla, viděla místo, obkreslila znak, nahlásila to a dostala první pochvalu za hru, protože jsme podali zprávu jako první – čistá práce. Bohužel jsme se vydali do vzdálených končin a úplně na druhou stranu od království, takže jsme moc vhodných předmětů k zadupání do země nenašli. Po této první části jsme se opět stáhli k našemu mrchovišti (místo na reinkarnaci a defacto základna) a konečně to vypadalo na otevřený střet s těma královskýma lůzrama. Cíl úkolu byla Cintra, ale už vlastně nevím proč :-/. Naše armády se potkali již před městem a naše divize plus nějací další dostali za úkol bránit a zdržet jejich vojska na cestě, zatímco zbytek dobyje Cintru a splní úkol. Místo pro uskutečnění plánu to bylo fajné, k městu vedla jedna cesta a okolo byl hustý les, nikoliv neprostupný, ale hustý. Avšak poměr sil byl opravdu nevyrovnaný a všem bylo jasné, že se dnes bez dalšího glejtu určitě neobejdou, ale hodlali jsme zemřít statečně. Jejich armáda začala dělat přesně to, co náš prefekt očekával a co jsme potřebovali – začali se šikovat, dělat řadu a všemožně se zdlouhavě organizovat, místo aby do nás postupně nalítli za všech stran a jednoduše počtem urubali. Cenné minuty se pomalu kupily, ale to už se na nás postupně valili. Takto jsem si sice prví bitvu nepředstavoval, ale už jsem se hrozně těšil, až si do někoho říznu a tak jsem se vysloveně radoval, když na nás pochodovala 4x silnější armáda. Kulda jako správný velitel nás ještě povzbudil větou „Tak teď tady všichni umřem“ a začlo se řezat. Přes početní nevýhodu jsme se docela drželi a bojovali hrdinně. Já byl na křídle a snažil se především bránit přesile a držet, než nějak ubírat životy, což se dařilo a neobešli nás (no, měl jsem proti sobě bandu vlčat LOL). Postupně však přišlo nevyhnutelné a sevřeli nás - vydrtili, úkol jsme splnili a šli jsme na mrchoviště. Tam jsme se dozvěděli další a hlavní quest (úkol) dnešního dne – Mít na konci hry u Sodenského pahorku zabodlou zástavu, ten tvořilo návrší různýho lesního smetí a obklopen mýtinou. Sebralo se to, co bylo na mrchovišti a šlo se, cestou jsme potkali pár červených a ukázkově jsme předvedli taktiku vlčí smečka a krosli je. K Sodenu jsme došli, začli se rubat a zjistili, že najednou je nás opravdu málo a všude kolem se motají královští vojáci. Rychle nás vyrubali a vyhráli. Problém byl v tom, že jsme byli rozdělení do menších skupin a zatočili s náma postupně. Jako úvod to bylo krátke, ale zabojovali jsme si a 2x hrdině umřeli, takže jinak spokojenost.

Poté jsme se vrátili do tábora trošku uspokojeni, avšak především natěšení na zítřek. Večer jsme strávili především v krčmě, kde byla kofola a klobásy (je možné chtít víc?) a ulehli jsme.

Neděle

Neděle byl den, kdy jsme se konečně měli začít rubat z gusta a hned od rána, to se také splnilo. Začalo se dokonce tak brzo, že jsme měli problém vstát a včas se dopravit na bojiště (především Kuba a Myšák, že LOL). Ačkoliv byla kosa, nadšení nás hřálo ještě víc než mládí a očekávání z nás tryskalo proudem.

Boj v neděli

Po doběhnutí na mrchoviště měl císař proslov. Základ byl, že jsme zatím dostávali klepec především proto, že jsme byli rozděleni na malé jednotky a královská armáda, kteá byla defacto pořád pohromadě si nás postupně rozebrala. To jsem mohl jako voják, který ještě nikdy nebojoval v přesile, potvrdit. A tak jsme vytáhli na Cintru za dalším questem všichni společně, ale stále rozdělení na jednotky. Královská armáda už tam byla a menší skupinka čekala přesně tam, kde my včera a evidentně měla stejný úkol. Zde se krásně ukázal rozdíl mezi našimi armádami, zatímco oni se včera šikovali a zdržovali se, my jsme na ně vlítli, nějaké jednotky je obešli a byli mrtví dřív než člověk stačil říct „Chcípněte vy Nordlingové!“. Zde se ale také ukázal charakter některých nepřátelských velitelů. U Cintry se nacházeli cenné suroviny a nepřátelští vojáci některé už měli u sebe, po porážce přiběhl jeden velitel a řekl Kuldovi, že hodně jejich vojáků má ty suroviny a jako mrtvoly je nám musí odevzdat, tak ať si to zorganizujem. Byl to frajer:). Pak jsme sebrali zbývající suroviny a byla vyčleněna skupina, která je během donese na mrchoviště (byl jsem tam i já). Úkol jsme opět splnili a vrátili se ve správnou chvíli, protože před naší oslabenou armádou se opět stavěli šiky nepřátel. Zase nás bylo evidentně míň ale na útěk nepřišla ani myšlenka. Císařova garda Impera (Pařez) je začal lesem nepozorovaně obíhat a my jsme je měli zdržet. Zde se opět ukázala kvalita naší 3. Dearlanské jednotky, která měla za úkol chránit křídlo, aby hlavní bojovou linii neobešli. Úkol jsme hrdě splnili, ikdyž do nás postupně nabíhali žlutí, nějací červení a dokonce i trpaslíci. Hlavní řada také vydržela a po úspěšném oběhnutí jsme se mohli radovat z vítězství. Tuto bitku jsme zhodnotili jako nářezovou a nazvali ji „Hustá bitka, na které nebyl Myšák“, protože ten umřel v souboji s příšerama těsně předtím. Do poledne bylo ještě hodně zábavy, hodně jsme bojovali, občas umřeli, občas vyhráli a hodně se u toho nasmáli, ale ještě tu bylo odpoledne.

Pokud si dobře pamatuju, tak odpoledne byl hlavní úkol postavit pevnost a zabránit těm druhým udělat to samé. Pevnosti se stavěli ve dvou vesnicích, které byly někde mezi mrchovišti, takže se dala očekávat velká kontinuální řež. Naše armáda vytáhla a 3 divize (naše Dearlanská také) zaujmuly pozice na dohled od jejich mrchoviště a měly vést obranný – ústupový boj, abychom nabrali co nejvíc času, než se k nám přídá celá armáda, vyženem je a pevnost jim nedovolíme ani postavit. Chvilku nám tam hráli divadlo (snad se ženili čico) a pak k nám vypochodovali. V tu chvíli ale začali nabíhat posily a bojový duch nemohl být lepší. Ačkoliv jich pořád muselo být víc, pustili jsme se do nich a slavně zvítězili. Zde se pro mě přihodila největší neférovost hry, samozřejmě že se to stává na obou stranách, ale tohle mě naštvalo pořádně. Zatlačili jsme je až k provázku u mrchoviště a chytli tam Žlutého krále (minulý Nilfgaardský císař), měl jen dvě dýky a byl to snadný cíl, ubral jsem mu tři životy a on potom prostě podlezl provázek, kam jsme za ním nemohli…Na výzvu, že prolezl zeď a jestli má aspoň trochu královské hrdosti, tak se vrátí, se prostě obrátil a zmizel. Glejt krále by byl velmi cenný, mohl bych se s ním dlouho kasat a prostě tam měl umřít, stávali se i horší věci, ale tohle mě štve, protože to bylo evidentní, jasné a podvádějící byl král. No, aspoň se ukázalo, že nemají žádnou čest a nám je zkrátka souzeno vyhrát. Po zhruba pěti minutách se najednou všichni vyvalili (ačkoli předtím jsme je rubali snad 10 minut) a sundali zase oni nás. Po cestě na mrchoviště a zase zpátky jsme se zorganizovali u jejich pevnosti (kterou mezitím dokázali postavit) a museli ji zničit (zde se ukázal charakter císaře, kdy přišel a řekl „Toho, co to umí zničit, jsme nenašli, ale už toho bylo dost, jdem je seřezat“ - to bylo přesně to co minule nebylo a velitelé s námi zacházeli jak s pánáčky na hrací ploše, bez vlastních potřeb a názorů). Zde se odehrála nejslavnější epizoda pro naší 3. Dearlanskou divizi, která měla za úkol bránit jejich pevnost, abychom ji poté mohli zničit, s námi tam byli lidé i z jiných jednotek a také prefekt. Opět a znovu nás bylo míň a tak naši řadu rychle rozehnali, ale nezničili. Ve měste však nejde o kvantitu, ale o kvalitu a tam jsme byli my. Po chvíli jsme tedy zůstali oblíčení, ale vchod k nám byl jen jeden, nastala snad nejdelší a dle mě i nejlepší řežba celé hry. Pevnost jsme hájili snad 20 minut, byla to vpravdě hutná jatka, a mrtvoly chodili na obě strany, oni ale doplňovali, my ne. Mnohokrát řvali „Jdem! Krok, krok!“, obrana držela. Kolem nás se sice stále bojovalo, ale královští měli evidentně navrch a naše jednotky velmi početně slabší k nám nemohly prorazit. Ve chvíli, kdy nás ve městě zbylo snad jen 8 (začínali jsme tak se 30 – 40) a proražení bylo nasnadě se naší armádě podařilo shodit zástavu a obléhání skončilo, byli jsme vysvobozeni a pevnost poté zničili. Pro ty, co logicky nestíhají tak jsme bránili jejich pevnost před jimi samotnými, což se nám podařilo, vyhodili jsme ji do vzduchu a měli z toho velkou radost LOL. Zbytky armády jsme začali hnát, ale jim začali chodit nově oživené jednotky z mrchoviště a po chvíli jim došlo, že vlastně my by jsme dle počtů měli být ty hnaní a museli jsme se stáhnout. Já jsem jako jeden z opravdu mála přežil celou bitku a byla to hustodémonská, neustálá kontinuální řež, prostě bomba. Teď nám už stačilo uhájit naši pevnost a měli jsme k dispozici celou armádu. Naši vysloužilci se schovali do trávy a měli ve vhodnou dobu udeřit jim do zad. I přes naprosto přesně naučenou strategii, zvonec, který nás měl zavolat, nezazvonil a naše armáda to vyhrála sama. Tak jsme aspoň dorubali několik utíkajících a začli pronásledovat další. Zhruba 500 metrů od bitvy se však asi 20 nepřátel otočilo a se sloganem „Na mrchoviště tak jako tak!“ se jali organizovaně bránit. Za normální situace by to byl hezký sebevražedný slogan, ale v tuhle chvílí měli přesilu 3 ku jedné, protože proti jim nás stálo jen 6 LOL, takže to mělo spíš směšné vyznění. Chvilku jsme se rubali a zdržovali (hlavně Kuba chtěl umřít), ale pak jsme bez ztrát ustoupili. Tak to byl vítězný konec hlavního bojového dne a my jsme si byli jistí, že máme to nejlepší vedení za celou historii Cintry co jsme zažili a bez okolků jde říct, že si ji užíváme nejvíc.

Po tomto dni jsme byli opravdu unaveni, ono herní pole není malé, člověk lítá tam a zpátky a občas si i popoběhne, takže nic pro bábovky. Nějak jsme došli ke stanům, chvíli zevlili a pak naše kroky opět zamířili ke krčmě, kam jinam. Večer se ještě promítali fotky na obrovském marshmallownu. Bylo to fajn, ale já tam nebyl ani jednou, takže zase až tak dobrý to nebylo LOL.

Pondělí

Pondělí – den odjezdu, smutné. Museli jsme si zabalit a batohy vzít sebou na mrchoviště, abychom mohli bojovat co nejdéle. Toto ráno je především nutné vyzdvihnout obětování jednoho člena, který postavil zájem skupiny před svými osobními potřebami a došel pro vodu, ikdyž neměl moc času, musel si balit a všichni ostatní se ještě váleli ve stanu! Je to opravdu frajer, měli by jste si mě víc vážit.

Boj v pondělí

V pondělí se ještě bojovalo zhruba 3 hodiny a bylo to spíš takové rozloučení. Po prvním setkání armád jsme však již opticky zjistili, že počtový rozdíl mezi armádami se ještě více prohloubil a nás byla opravdu jen hrstka. Nezbylo než ještě víc je strategicky přehrát než včera a doufat. První bitku jsme prohráli zkrátka jenom kvůli tomu, že jich bylo víc a převalili se přes naší stranu. Pár zbylých vojáků (mezi nimi i já) je různě obíhalo, otravovalo a zkrátka se docela dobře bavilo (oni stáli na místě a vždy z nějaké strany proti nám postavili řadu:). Kolem 100 lidí šaškuje kvůli 15 maníkům, další velký rozdíl mezi našimi armádami. Takhle jsme je defacto drželi v šachu, dokud nepřišli posily, ale ani potom jsme nevyhráli a zase jsme museli potupně na mrchoviště. Další quest vedl opět k Cintře a vojska se znovu střetli v lese před Cintrou, který už několikrát poskytl místo pro slavné vítězství nebo aspoň hrdinskou smrt. Byli zase v Cintře a doufali, že na ně zaútočíme, to jsme však neudělali, protože jsme prokoukli jejich lest a odhalili skryté jednotky (já byl průzkumník 8-)) vytáhli jsme je z města a i přes početní nevýhodu se znovu střetli. Zde nebylo moc místa na rozvinutí široké řady a tak nás nemohli tak snadno obejít, navíc byli přítomní naši mágové. Drželi jsme se slušně a bitka opět hutná. V tu však přišel Vilgefortz, ukázal na 10 lidí (i mě) a řekl, že musíme zpátky do naší pevnosti (přes celou herní plochu) a zase zpátky (asi kilometr), to mě opravdu hodně naštvalo a znovu jsem se ujistil, že kouzelníci jsou až moc přeturbení. Nicménně řada se neprotrhla a když jsem došel zpátky, tak jsem potkal moji jednotku vysmátou a živou, s tím, že to byla skvělá bitka a vyhráli jsme, následně jsme znovu odpochodovali na mrchoviště (to mě naštvalo ještě víc). Pak nastal čas na závěrečku, nebylo jisté, zda ji stihnem nebo ne. Když z orgů vypadlo, že musíme ještě uklidit terén, tak bylo jasné, že to nestihnem, uklidili jsme a museli jsme vyrazit. O to víc štvala promarněná sobota, kdy se vlastně nic nedělo, ale nějak jsme to museli zkousnout. Nilfgaard však i bez naší pomoci dokázal v bitvě zvítězit a konečně zase vyhráli ti správní! Sláva vítězům, hroby poraženým LOL.

Závěr

Za mě musím říct, že ze všech 4 Cinter se mi tato líbila nejvíc a to především díky našemu vrchnímu velení, které bylo lepší z hlediska používané strategie, ale hlavně si uvědomovalo, že jsou i důležitější věci než splnit kdejaký nudný quest a hráči nejsou figurky na hracím poli, ale chtějí se seřezat, proto přijeli z daleka a obětovali jeden víkend. Tímto bych chtěl opět poděkovat celému velení a hlavně císaři! Souhrnem naše armáda byla početně slabší (především poslední den) ale měla větší věkový průměr, byla lépe organizovaná a používala lepší strategii. Nechci nějak shazovat královské vedení, ale drtivá většina jejich výher byla způsobena čistou kvantitativní převahou a jejich jediná taktika za jakýchkoliv podmínek byla řada. Hezké příklady toho jsou napříkald naše první bitva (zdržování před Cintrou, kdy se vlastně zdrželi nejvíc oni sami) a potom otravování pár přeživších jejich vítěznou armádu, která prostě nevěle co dělat a ze zoufalství stavěla řadu na jakoukoliv stranu, kam jsme se vrtli (bylo jich asi 5x víc), další příklady se však objevovali pořád. Celá jejich armáda chodila většinou pohromadě, to však znamenalo, že měli prostoje a nemohli vše obstarat (na hluchá místa a vyčkávání si na oficiálním forku někdo stěžuje) což se u nás nikdy nestalo (vhodno také dodat, že část královského velení představovalo minule nilfgaardské velení, na které jsme si stěžovali, právě kvůli tomu). Párkrát nabančili menším skupinám, když je potkali, ale když bojovali aspoň trochu početně poměřitelné armády, tak jsme vyhrávali zpravidla my. Jednotka Pařez prohlédla chyby, které království dělá (a dělali jsme je i my) a udělal z našich vojsk armádu smysluplně rozdělenou, pohyblivější, schopnější a podle mého názoru o dost lepší a především zábávnější. Znovu jim chci poděkovat.

Na konec bych chtěl zmínit jednu tragickou událost. Ano, je tomu tak, ztratil jsme nůž Opinel „River green“, který jsme dostal na akci 7 vlků od samotného Foxe, což mě velmi mrzí a je to nenahraditelná ztráta. Přesto to však stál za to a příště jedem určitě znova!!!

PS: Menší a gramatické chyby opravujte hned, jiný názor či příhodu však přídávejte samy, pod svým jménem.

Dovětek: Tak jsem zase zapsal do kroniky zase já, protože tahle akce si to zaslouží! Sice jsem se trochu rozepsal a pro normálního smrtelníka tto je asi nestravitelné, ale udělal jsem to! Příště to určitě udělá někdo jinej!

zlamil a ještě to dal do kroniky Kamza 01/10/2009 18:43